Jakou roli hrají v marketingu fotografie

← Zpět na výpis článků
Jakou roli hrají v marketingu fotografie
26 červen 2014

V eshopu jsou potřeba fotky produktů. V kontaktech často fotka provozovny, lidí ve firmě. V katalogu, brožurce zase fotky produktů, fotky z výroby, nebo třeba z různých akcí. Fotíme všichni. Fotíme mobilem. Fotíme jinými krabičkami od mýdla. Používáme fotky všude možně. Jsou samozřejmé. Patří k životu. Jenže, není fotka, jako fotka.

Co je samozřejmé, nemusí být jasné

Představte si, že šijete krásné večerní šaty. Máte tedy dobrý produkt, jehož hlavní devizou je, že skvěle vypadá. Ať už jej budete propagovat na webu nebo v brožurce, v obou případech budete jeho prezentaci nutně stavět na fotografii.

Do šatů oblečete kamarádku, které bohužel až tak moc nesedí. Ale nebudete přeci kvůli pár fotkám najímat nějakou modelku, na které by šaty vypadaly pěkně. Nejdřív si na sebe přece musejí vydělat.

amateur-01.jpg

Kamarádku někam postavíte a svým malým foťáčkem do kabelky třikrát cvaknete. Je hotovo. Vaše modelka neuměla šaty ukázat v té nejhezčí pozici, vy jste bohužel neuměli šaty nasvítit tak, aby všechny odlesky a stíny byly přesně tam, kde mají být a nebyly, kde nemají. Ještě ke všemu fotky nejsou ostré, protože jste neměli dostatek světla. Stativ je samozřejmě vymoženost, kterou v kabelce ani brašně od notebooku nenosíte.

——————————————————-

“Dobré fotografie vašeho výrobku stojí více peněz, než špatné, ale také více prodávají.”

- DAVID OGILVY -

——————————————————-


Jde to i jinak

A teď si představte, že focení těch tří fotek věnujete celý den. Seženete pěknou modelku, zařídíte studio, nebo přinejmenším místnost, kde se bude dát natáhnout velké plátno jako pozadí. Budete mít k dispozici několik světel nebo blesků s deštníky, které rozptýlí přímé světlo. Mimo pár dalších věcí také někoho, kdo si poradí se zrcadlovkou a bude vědět, kam které světlo nasměrovat. 

Výsledkem celodenního úsilí a následných několika hodin (ano, jsou to skutečně hodiny) úprav v počítači bude něco, nad čím se drtivá většina dam i pánů bude rozplývat a představovat si sebe sama v oněch šatech, případně někoho v oněch šatech ve svém náručí. 

profi-01.jpg

Která z těch výše zmíněných fotek myslíte, že šaty lépe prodá?


To je ale klamání! Nebo ne?

Pokud nebude vaším cílem v počítači přetvořit šaty do jiné podoby, než jakou ve skutečnosti mají, můžete si jedině pomoci. Cílem fotografie nikdy nesmí být prodat něco, co ve skutečnosti vypadá jinak, ale vytvořit pomocí fotky takovou atmosféru, která při pohledu na ni vtáhne do sebe. Chcete tam být, chcete to zažít, chcete to mít. Ve vaší hlavě to začne vypadat tak, jak to vidíte na fotce. Alespoň částečně. A to platí i pro případ, kdy je fotka nic moc.

Je to jako se značkou nebo s lidmi samotnými. Ostatní nás nevnímají na základě toho, co si o sobě myslíme sami, ale podle toho, co jim dáme k dispozici, aby si utvořili vlastní názor. A to se děje nejčastěji podvědomě.

Svět kolem nás má několik úrovní vnímání. Jednou z nich je, jak se na věci díváme běžným pohledem. Šaty jsou modré, krešlo oranžové, skřín dřevěná. Každý máme jiné chutě a to, co jednomu připadá pěkné, jiného může odradit. Ale pokud se lidé rozhodují o koupi nějakého produktu, velmi často na ně platí totéž. A zde přichází na scénu pan Dojem. Nebo chcete-li slečna Nálada.

amateur-vs-profi-01.jpg

Zajímá vás, jak jsme se dopracovali od fotky vlevo k fotce vpravo? Přečtěte si zde.


Přirozenost vs. touha

Když půjdete v oněch večerních šatech na ples, ani se nepozastavíte nad tím, že přes sebe ohyby někde vrhají stín, nebo že se pod světlem některé části více lesknou. Je to přirozené. Materiál si můžete ošahat, cítíte a vnímáte ho 3D.

Jediné, co máte při pohledu na 2D fotku k dispozici, jsou vaše oči. Musíte tedy vidět strukturu materiálu, linie těch šatů a dovolit mozku, aby měl lepší možnost představit si, jak vypadají ve skutečnosti. Neměli byste si dovolit tyto vlastnosti skrýt za nedobře udělanou fotku.

Díky těmto rozdílům ve vnímání byste si měli dát záležet na tom, aby focený objekt (a případně i jeho okolí) na fotce vypadal dokonaleji, než ve skutečnosti. Nikoliv však nereálně nebo uměle.


Čeho si na fotografiích všímat

Vždy je důležité, jaký je záměr. Podle toho bude rozdíl ve vnímání fotografie a její atmosféry. Všímejte si obecně především tyto věci:

    • V odlescích a přepalech se může ztrácet kresba. Pokud je to záměr, nevadí to. Pokud byla fotografie vyfocena špatně a kresba je ztracena, již to ani postprodukcí nenapravíme. 
    • Kontrastní ostré přechody, typicky třeba interiér s oknem, kdy do okna svítí světlo zvenku a dělá kolem okna záři. Opět, může a nemusí být záměr.     
    • Při různém nasvětlení se mění barevný nádech téhož materiálu. Opět například při focení interiéru, kdy potřebujete více světel a kombinuje se světlo přirozené s umělým, může dojít a většinou dojde ke zkreslení barvy materiálu. Na jedné skříni tak můžete mít na neupravené fotce jinou barvu nahoře a dole. A co teprve, když potřebujete složit více fotek dohromady. 
    • Ostré stíny - ve světě přirozené, na fotkách často rušivé. 
    • Odrazy na lesklých plochách (zrcadlo nebo také vypnutá televize, skleněná výplň apod.) mohou být příliš výrazné. Asi také nebude působit moc profesionálně, když v takovém odrazu bude vidět fotograf nebo nedejbože (ač nejsem věřící) ještě někdo další.  
    • Nadměrný šum - ztrácí se v něm kresba materiálů. Opět, může a nemusí být záměr.     
    • Hloubka ostrosti - rozostření a ostrost by měly být vždy dobře naplánované, aby vyniklo to, co má. 
    • Škrábance (i ty nepatrné na fotkách vyniknou) a šmouhy na leských površích (při manipulaci s objektem se jim nevyhnete). Pokud je necháte, materiál bude působit tak, že má viditelné vady.


Nedojde pak ale při střetu s realitou ke zklamání?

Ještě jednou zdůrazním, že cílem by nemělo být (pokud se bavíme o fotkách, ne o tvorbě “virtuální reality”) na výsledné fotce mít něco na hony vzdáleného skutečnosti. Jde o atmosféru. Jde o to z fotky dostat to nejlepší a potlačit věci, které jsou sice v realitě přirozené, ale nepůsobí na nás rušivě často jen proto, že jsme na ně zvyklí a hlavně je vnímáme v kontextu s okolím. Fotka má naopak tendenci z kontextu vytrhávat (to je dáno podstatou fotky - divák není na místě fotografa a nenasává tu stejnou atmosféru).

Ať se přihlásí, komu se nelíbí portrétní fotky v přírodě, kdy je popředí s foceným objektem krásně ostré a vykreslené, zatímco pozadí rozostřené, nikde nečouhá nic, co by nepřirozeně rostlo někomu z hlavy nebo ještě hůř.

Ve skutečnosti takový obraz očima přeci nikdy neuvidíme. Jediné, co tedy uděláme, že poskytneme mozku obraz reality, který mu bude lahodit. Přiznávám, stojí to dost úsilí i peněz, ale výsledky se dostaví.


← Zpět na výpis článků
Nahoru